HRAnice svobody

V pátek 6. prosince 2024 se 1.A účastnila projektu s názvem HRAnice svobody. Projekt byl zaměřen na propojení formálního a neformálního vzdělávání.

Na projekt se třída připravovala v hodinách základů společenských věd s panem učitelem Němcem, kdy v jednotlivých skupinách zkoumala a objevovala krásy moderního umění. Velkou záhadou a zajímavostí pro třídu byla Kateřina Šedá a její dílo „Furt dokola”, tedy ploty a sousedi, kteří je přelézali.

Když přišel den D, jako první se třídě představili zástupci všech dílen (výtvarná, hudební dílna, pohybovo-divadelní a slam poetry) s krátkým povídáním o projektu a o tom, co ji čeká. Třídu příjemně potěšilo prostředí, ve kterém si všichni mohli tykat. Když jí byl představen harmonogram dne, přišly na řadu hry bořící hranice, které měly za úkol třídu ještě více stmelit se špetkou vyzrazení pár temných tajemství.

Následovalo rozřazování do jednotlivých dílen. V každé dílně probíhaly aktivity jinak. U výtvarkářů se bořila hranice perfekcionismu, kreslilo se nedominantní rukou, nedívalo se na papír během kresby, a to vše s omezeným časem.

U hudebkářů se objevovala zákoutí programu nahrávajícího zvuk, jehož zvuky měly doplňovat práci ostatních dílen.

V pohybově-divadelní dílně zástupci rozcvičovali hlavně svá těla, která pro ně byla nejdůležitějšími nástroji, jak prostor kolem nich zaplnit a ozvláštnit.

Slameři měli tak trochu jinou rozcvičku, probouzeli v sobě básnické střevo a zahřívali se mluvícími cvičeními.

Jak šlo plnění celodenních úkolů jednotlivých lektorů?

Výtvarná dílna zaznamenávala vtipné hlášky z celého dne, jednou z těch nevtipnějších byla: „Slam objevuje záchodky a má chuť na kafe.“ Dále plnila dílčí úkoly a zaznamenávala průběh tvorby svého týmu.

Hudebka měla za úkol zhudebnit projekt, tedy dodat zvukovou stránku do tvorby svého týmu včetně zvuků z běžného prostředí školy.

Pohybová dílna si obešla školní prostory, kterými byla například školní knihovna, schody u zadního vchodu školy nebo výtah, protože jejich hlavním úkolem bylo najít si místo, ze kterého cítí potenciál pro svoje „performance”. Poté bylo úkolem nějakou tu „performance” zrealizovat. Slameři mezitím zašli na kafe, kde mohli v klidu načerpat inspiraci a tvořit svá díla, kterými byly dvě básně s tématem hranice svobody.

Po obědě následovala generálka. Slam, pohyb a hudebka se dávaly dohromady a snažily se zkoordinovat. Výjimku tvořila výtvarka, která vytvářela výstavu z výtvorů a fotografií, které za den vytvořila a pořídila.

Ve chvíli, kdy už bylo vše hotovo a připraveno na živé představení, se šlo na derniéru, která probíhala formou procházky. Celé performance se velmi vydařilo, všichni jistě vzpomínají i na vtipné interakce s personálem školy či jinými lidmi, co měli potřebu do performance vstupovat – třeba pán, který během recitace vytvořené básně, křičel: „To je nějaká demonstrace? Zakázat?! Zakázat?!“

Po dokončení procházky a zhlédnutí celého představení se šla omrknout výstava výtvarky.

Každá dvojice si připravila pro ostatní krátké povídání o své výtvarce a celém dni, jak viděla tvorbu představení ona.

Na závěr jsme s lektory zrekapitulovali den, pověděli si, co se nám líbilo a nelíbilo, dílny si navzájem nastínily, co se dělo v jiných dílnách, a tím jsme den zakončili.

Celé 1.A se projekt moc líbil a jistě si zbořila několik svých hranic.

text: Adéla Eismanová (1.A)
foto: Josef Němec